zemřela Jana Vobrubová
|
JANA VOBRUBOVÁ * 3. března 1925  |
Ve středu 22. ledna zemřela v Liberci ve věku nedožitých 89 let Jana Vobrubová, jedna ze zakladatelských osobností moderní české dramatické výchovy. Po studiu sociální psychologie, sociologie a estetiky na FF UK v letech 1945–48 a herectví na DAMU v letech 1948–51 působila do r. 1963 jako členka činohry Divadla F. X. Šaldy v Liberci. V 1. polovině 60. let se podílela na ustavení literárně dramatických oborů na lidových školách umění a na jejich prvních osnovách. V roce 1962 zahájila svou vlastní dlouholetou pedagogickou praxi v literárně-dramatickém oboru LŠU, později ZUŠ v Liberci a Jablonci nad Nisou. Věnovala se dětskému divadlu, ale především dětskému sólovému a kolektivnímu přednesu. Byla špičkovou lektorkou seminářů a dílen dramatické výchovy a porotkyní na celostátních a dalších přehlídkách dětského divadla a přednesu. Je také autorkou dlouhé řady materiálů a článků o metodice práce s dětmi, kterými se podílela na formování moderní dramatické výchovy. Dávno před tím, než se to stalo módou, využívala metody tvůrčího psaní – v práci s dětmi na LŠU se zabývala soustavně dětským slovesným a literárním projevem a jeho metodikou. V 70. letech pracovala v rámci LDO i s dětmi sociálně handicapovanými a práce, která na základě tohoto akčního výzkumu vznikla (Dramatická hra jako prostředek socializace dítěte, 1974) je dodnes cenná. Svým širokým rozhledem, kultivovaností a odborností ovlivnila celou řadu pedagogů dramatické výchovy. V oboru zůstávala aktivní až do konce svého života, především jako členka lektorských sborů oblastních a krajských postupových přehlídek. V úterý 28. ledna 2014 komise na Ministerstvu kultury jednomyslně odhlasovala návrh, aby Jana Vobrubová v rámci letošní Dětské scény obdržela Cenu Ministerstva kultury za významný podíl na formování moderní dramatické výchovy a za celoživotní činnost v oboru dětského přednesu a divadla. Smutná zpráva z Liberce dorazila chvíli po skončení jednání. |
Z článku Jiřího a Kristy Bláhových o Janě Vobrubové:
„Osou její pedagogické činnosti už od 70. let byl osobnostně sociální rozvoj dítěte.
Jí koncipovaný program výuky, postavený na logickém seřazení podle psychických složek a vlastností osobnosti, byl nadčasový a je použitelný dodnes.
Současné volání po inkluzívní škole, přístupné i dětem s různými poruchami, integrační programy některých škol a učitelů měly svůj předobraz už před 30 lety v jejím dlouhodobém úsilí integrovat děti z dětského domova, některé s těžkými autistickými problémy, mezi běžnou dětskou populaci. Napsala o tom pozoruhodnou publikaci Dramatická hra jako prostředek socializace dítěte. Od konce 60. let se snažila o komplexní pojetí estetické výchovy: vedle osobnostně sociálního rozvoje uplatňovala ve své práci dramatickou hru a improvizaci (v případě, že bylo dobře „zaděláno“, dovedené až k tvarovanému vystoupení), výtvarné a hudební činnosti a vedla děti k slovesnému projevu vynikající úrovně. Umí skvěle interpretovat literární text, srozumitelně vystihnout jeho podstatu a tato dovednost, propojená s dramatickými, hudebně pohybovými, výtvarnými a slovesnými aktivitami, se stala základem metody seznamování žáků s literaturou a divadlem. Z tohoto prožitkového a poznatkového zázemí vznikaly velmi pozoruhodné kolektivní i sólové výkony přednašečské.
Nechápala soutěže a přehlídky jako záležitost kompetitivní, s cílem postoupit do dalšího kola, ale jako záležitost navýsost metodickou. Vzdělání, nebývale široký rozhled, profesní a pedagogické zkušenosti jí umožňují vzácně uchopit podstatu přednašečského či divadelního vystoupení, srozumitelně a s nadhledem formulovat svůj dojem, hodnocení či doporučení.“