České loutkářství zapsáno na seznam UNESCO

Společná česko-slovenská nominace „Loutkářství na Slovensku a v Česku“ byla zapsána do Reprezentativního seznamu nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO na 11. zasedání Mezivládního výboru pro zachování nehmotného kulturního dědictví v Addis Abebě (Etiopie) dne 1. prosince 2016.

Zápisem na tento prestižní seznam se završila nadstandartní spolupráce obou zemí při přípravě společné nominace jevu, který je vyjádřením blízkých kulturních vazeb Česka a Slovenska. Společenství loutkářů v obou zemích může oslavovat toto potvrzení jejich umu na mezinárodní úrovni.
Zápis byl schválen po vyvinutém úsilí slovenské a české strany, které se ohradily ke stanovisku hodnotícího Evaluačního orgánu, který původně navrhl nominaci vrátit předkládajícím státům k doplnění informace o pravidelné aktualizaci národního seznamu, na kterém musí být každý prvek usilující o zápis na Reprezentativní seznam zapsán. Obě země však výbor přesvědčily o tom, že své národní seznamy aktualizují pravidelně.
„Oceňuji úsilí českých a slovenských kolegů, jejich nesmírně kvalitní práci na společné nominaci fenoménu loutkářství, který naštěstí nikdy nezestárne, neboť přináší radost dětem i dospělým a provází nás životy od dětství do seniorského věku,“ uvedl k zápisu ministr kultury Daniel Herman.
Výbor letos posuzoval 37 žádostí o zapsání do Reprezentativního seznamu, šest na Seznam nemateriálního kulturního dědictví v ohrožení a sedm do registru osvědčených postupů.
11. zasedání Mezivládního výboru pro zachování nehmotného kulturního dědictví v Addis Abebě se zúčastnilo přes 650 delegátů ze 120 zemí světa včetně 55 nevládních organizací.
Nominační texty najdete pod bodem 10. b. 28. zde >>>
Nominační film si můžete prohlédnout zde >>>

Jak vše vzniklo

V únoru 2012 nominovali hejtmani Královéhradeckého a Pardubického kraje Východočeské loutkářství k zápisu do Seznamu nemateriálních statků tradiční a lidové kultury České republiky a probudili tak vlnu zájmu odborné i laické veřejnosti z České a následně i Slovenské republiky o lidové loutkářství. Podnět k zapsání tohoto fenoménu iniciovalo Sdružení pro podporu tradic východočeského loutkářství.
Tento počin poté inicioval zápisy fenoménů národních loutkářství na slovenský (v roce 2013) i český (v roce 2014) seznam nehmotného kulturního dědictví. Do národních seznamů i seznamu UNESCO jsou zařazovány tradice, které skupiny obyvatel pokládají za své kulturní dědictví a chtějí je předat dalším generacím. V českém seznamu jsou například slovácký verbuňk, vesnické masopustní obchůzky a masky na Hlinecku, jízdy králů na Slovácku, sokolnictví nebo myslivost.
Následně se v roce 2014 ministři kultury České a Slovenské republiky dohodli na společné nominaci českého a slovenského loutkářství do Reprezentativního seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva (UNESCO). Za Českou republiku bylo koordinací příprav zápisu pověřeno Národní informační a poradenské středisko pro kulturu (NIPOS) za Slovenskou republiku Slovenský ĺudový umelecký kolektív (SĹUK).
Do Reprezentativního seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva (UNESCO) byly v té době z České republiky zapsány tyto statky: Slovácký verbuňk (2005), Masopustní obchůzky a masky na Hlinecku (2010), Sokolnictví (2010 – přidružení ČR k nadnárodní nominaci koordinované Spojenými arabskými emiráty) a Jízdy králů na jihovýchodě České republiky (2011).

České loutkářství

České loutkářství představuje nehmotný kulturní statek – v národním jazyce provozované loutkové divadlo ve všech svých historických podobách a rozmanitých projevech. Ve shodě s Úmluvou o zachování nemateriálního kulturního dědictví je možné je považovat za jev lidového interpretační­ho umění.
Za celou dobu své existence je uznáváno jako významný kulturní a společenský fenomén. Tento původně umělý produkt kočovných loutkářů, kteří k nám přicházeli ze zahraničí, se v českém prostředí masově rozšířil. Této tradici významně napomohl fakt, že se čeští marionetáři, hrající česky, stali součástí národně uvědomovacího procesu a posléze ve formě spolkového divadla bylo loutkářství projevem formování občanské společnosti.
Marionetové divadlo, jakožto interpretační umění, je v českém prostředí neodmyslitelně spojeno také s profesionální i lidovou výtvarnou tvorbou (řezba, omalování, kostýmování loutek, malba dekorací). Pro masové rozšíření loutkového divadla u nás vznikly mimořádné podmínky. Fenoménem se stalo tzv. rodinné loutkové divadlo. Prototypy stolních scén, dekorací, loutek navrhovali uznávaní malíři, od poslední třetiny 19. století byly vydávány repertoárové sešity. Od této doby se loutkové divadlo kontinuálně rozvíjí, předává se generačně, a to ve dvou rovinách. Jednak jako interpretační umění, které jeho tvůrci díky mnoha osobnostem dovedli do svébytného uměleckého druhu, jednak jako percepce.
Desítky stálých loutkových scén (např. Říše loutek Kroměříž, Starost Prostějov, Říše loutek Praha, Divadlo před branou Rakovník, Zvoneček Praha) pravidelně hrají od podzimu do jara představení určené především rodinným návštěvám. Zájem o loutkové divadlo dokládá návštěvnost profesionálních divadel včetně nezávislých scén. Tradice loutkového divadla se projevuje ve dvou vzájemně se ovlivňujících a prostupujících liniích – lidové (amatérské loutkářství ve všech aspektech) a profesionální (statutární divadla, nezávislé scény, sólisté, často i kočující) a je permanentně modifikována originálními tvůrčími snahami, trendy a experimenty. Ve srovnání s mnohými formami loutkového divadla ve světě není české loutkářství postaveno na redukční stabilitě a pevné konvenci, kterou mají, dodržují a přijímají tvůrci i diváci, nýbrž právě na tvůrčím přístupu ke všem složkám tvorby.
Praktikování loutkářství má v místech, která jsou s touto tradicí spojena velký kulturní a společenský význam. Jeho zapsání do Reprezentativního seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva (UNESCO), je považováno za důležitý počin, který do budoucna umožní uchovávat více než stoletou loutkářskou tradici v České i Slovenské republice a rozvíjet aktivity s ní související, včetně rozvoje cestovního ruchu.
Informace o zapsaných statcích na stránce Ministerstva kultury České republiky najdete zde >>>