Otvírání léta World Voices 2014 World Voices 2014 World Voices 2014

foto: Petr Dyrc

zpět na hlavní stránku

Otvírání léta

Praha, Národní muzeum – České muzeum hudby, 25. června 2014

Pod tímto názvem uspořádalo Národní informační a poradenské středisko pro kulturu (NIPOS) v rámci Roku české hudby koncert, na který pozvalo tři sbory. Dopravní komplikace bohužel způsobily, že jsem nestihla začátek koncertu, a tak mohu zahajující Smíšený pěvecký sbor Konzervatoře P. J. Vejvanovského, vedený Lenkou Poláškovou, pouze pochválit za krásný plný zvuk mladého sboru, dobře vybraný program a suverénní provedení sboru z náročného cyklu Zdeňka Lukáše Pocta tvůrcům. A přenechat místo názoru kolegů: „Nedávno oceněný sbor ze soutěže v belgickém Neerpeltu předvedl standardní výkon odpovídající jeho současným možnostem. Salve Regina Jana Zacha postrádala kontrastnější interpretaci, byla provedena těžkopádně a klavírně nepřesně. Ve dvou Dvořákových moravských dvojzpěvech (Slavíkovský polečko malý, Šípek) vynikl jasný zvuk dámských hlasů, pánská složka místy zanikala. Krátké, víceslokové Ukvalské písně Janáčkovy ztratily v akustice muzea na své srozumitelnosti a také na půvabu a vtipu, s nímž byly napsány. Naopak interpretace sborů Zdeňka Lukáše se povedla znamenitě, přesně zahraný houslový part i suverénně podané sborové pasáže uvedly sbor jako těleso, jež si snadno poradí s náročnou hudbou 20. století, v níž se cítí nejlépe,“ komentoval dojem z koncertu odborný pracovník NIPOS-ARTAMA Jan Pirner.

Zajímavý kontrast představovala Mužská vokální skupina VOSK, sbormistr Jan Zapletal. V komorní sestavě devíti mužských hlasů zaujal vyváženým zvukem, spolehlivou intonací a zajímavým programem, ve kterém nechyběly ani skladby zjevně určené větším sborovým tělesům (dva sbory Antonína Tučapského). Jiný výrazový rejstřík VOSK uplatnil ve folklorně inspirovaných Zpěvech z Kopanic Jana Vičara. Soubor, který se z počátku orientoval na skladby stylově směřující k nonartificiální hudbě, dnes systematicky hledá repertoár v dílnách českých i světových skladatelů a nejednou je inspirátorem skladeb vytvořených přímo pro něj. Oslovil i nejmladší skladatelskou generaci. Slyšeli jsme dvě zajímavé skladby studentů konzervatoře – Otčenáš Jakuba Mikundy a Malá nádraží Jiřího Slabihoudka – obě svým způsobem reflektují specifičnost VOSKu, každá z jiného pohledu. Bylo by dobře, kdyby mladí talentovaní autoři získali touto zkušeností trvalejší zájem o vokální hudbu. Souboru je věnován také cyklus Eduarda Douši ProVosk, který působivě a vtipně zakončil celý program.

Nesporné vyvrcholení koncertu přinesl karvinský koncertní sbor Permoník. Skvělý sbor, který poznali posluchači v Japonsku, v Austrálii, v Číně, který je vítězem mnoha prestižních sborových soutěží, který je zván do slavné Carnegie Hall v New Yorku, zůstává českým posluchačům jaksi utajen. V Praze bylo možné jej slyšet naposledy před 12 lety a Český rozhlas nebo televize o něm, zdá se, nevědí. Zážitkem bylo už zahájení programu – čtyři, respektive pět krásných dokonale sladěných hlasů sólistek naplnilo sál plným zvukem v komorním provedení skladeb Ivany Loudové a Jana Jiráska, původně určených pro velký dětský sbor. A když nastoupil celý více než šedesátičlenný sbor, následoval jeden výjimečný zážitek za druhým. Gorale Jana Vičara je skladba, která se v poslední době setkala s velkým ohlasem v několika různých provedeních. V podání Permoníku nechybí v rozsáhlé fresce odlehčení, vtip ani strhující temperament folklorního základu. Těšínská jablíčka ostravského skladatele Eduarda Dřízgy uplatňují jinou interpretaci slezské lidové poezie a sbor jejich osobitou polohu maximálně využil. V programu nechyběl Petr Eben – ve třech částech z jeho Řeckého slovníku se dokonale uplatnila působivá barevnost temných altů proti lehkému jasnému protihlasu sopránů (Algedon) i nadhled v plastickém, výrazném vedení polyfonního přediva. A nakonec Ilja Hurník – jeho Missa Vinea crucis byla pro Permoník napsána a je už řadu let stálou součástí jeho repertoáru, ať už v původním obsazení se symfonickým orchestrem, s varhanním doprovodem nebo s klavírem. Na koncertu zazněly dvě závěrečné části, meditativní Agnus Dei a radostné vyvrcholení Deo gratias.

Zakladatelkou, dirigentkou a inspirující duší sboru je Eva Šeinerová. Vynikající osobnost, která v Karviné vytvořila ojedinělé sborové studio, kde děti procházejí v navazujícím cyklu čtyřmi přípravnými sbory. Zde získávají pěvecké i všeobecné hudební vzdělání, které potom mohou zúročit v hlavním sboru. Na koncertě vede Eva Šeinerová sbor úsporným gestem, zpěvačky reagují na každý náznak, doslova na každé hnutí prstem a výrazová škála sboru sahá od pianissima až ke zvuku, který zaplňuje prostor, od poezie k temperamentu lidového veselí nebo k patosu závažné filosofie. Neopomněla ale připomenout také podíl, který má na vyrovnaném a plastickém zvuku sboru jeho hlasový pedagog Martina Juríková. Vystoupení karvinského Permoníku v rámci pražského koncertu bylo pro všechny zúčastněné zážitkem, na který budou ještě dlouho vzpomínat.

Jaroslava Macková